Tomáš Uher opět útočí

O uplynulém víkendu se konala 19. Rallye Hořovice, podnik v rámci volných soutěží ČMPR. Zde si svou premiéru odbyla nové složená posádka Tomáš Uher – Ladislav Ševčík a zvolila k tomu vyzkoušenou techniku v podobně naftové Škody Fabia RS. Konečné třetí 3. místo v absolutním pořadí a 1. místo ve třídě A6, je toho důkazem.

 

Je čtvrtek, my nakládáme auto a chystáme se na dlouhou cestu do Hořovic, to ovšem ještě netušíme, že budeme 1,5h stát v koloně na pražském okruhu, takže se z dlouhé nekonečné cesty stala ještě delší. Alespoň jsme si pokecali u aut na dálnici. Cestou přibržďujeme u Mildy Votavy z firmy Mirulum, kousek za Berounem, kde máme ještě před samotným závodem domluvenou úpravu řídicí jednotky, kvůli novému intercooleru. Kdo novou součástku v naší Fabii přivítal zřejmě s nelibostí, bylo naše původní turbo, které se odporoučelo hned na předzávodním testu a pro nás začal souboj s časem dříve, než jsme čekali. Ale na to, už jsme si za ty roky zvykli. Takže jsme to nevzdali, auto odvezli do servisní zóny na Hořovickém letišti, kde už na nás čekal sám ředitel A-motor rally teamu se svou obytnou kanceláří (čti karavanem), kde poslední dobou tráví nejvíce času. A jako na nováčka v týmu na mě okamžitě padla volba, že budu, ten, kdo dojede pro nové turbo zpět do Kunštátu. Bleskurychle usedám za volant Tomášovi Octavky a vydáváme se mechanikem Jardou směr Kunštát pro druhé turbo a vstřiky z Tomášovi nebožky Fabie, která nyní slouží jako dárce orgánů, protože s rohlíkem se opravdu jezdit nedá. O půl jedné ráno se vracíme zpátky do Hořovic. Máme za sebou trip o délce cca 800 km, jdeme si odpočinout a mezitím mechanici s kolem jdoucím Kamilem (máte štěstí, že jdu kolem – V tomhle já se vyznám) se vrhli na výměnu dopravených dílů. Netrvalo dlouho a naše Fabie o půl třetí ,,zdravě,, vrčela…. Díky bohu.

Je pátek ráno a začínáme s najížděním rychlostních zkoušek. Jelikož jsem ještě navigátor rally nepolíbený, bez jakýchkoliv zkušeností, musel jsem dokázat vstřebat mnoho nových věcí. Rychlostní zkoušky letos byly velmi rychlé a krátké. Tudíž kde jsme ztráceli výkonem na rovinkách, to jsme museli v technických pasážích dohánět jízdou na hraně a nesměli udělat chybu. Zní to logicky, ale zrovna dvakrát jednoduché to není. Zkuste si to s Fabií. Přišlo odpoledne a nás čeká první etapa, která se skládala z jedné RZ se třemi průjezdy. Jelikož Tomáš s Romanovou Fabii neměl najeté žádné ostré kilometry, musel si také zvykat. A to tak, že pokud možno rychle. První průjezd byl opravdu zkušební. Tomáš si potřeboval osahat, co jak funguje oproti jeho původní Fabii (rohlíku z Valašky) a zvyknout si hlavně na mě. Ačkoliv se známe už velmi dlouho, v této situaci to pro nás byla velká premiéra. I já se potřeboval dostat do správného závodního tempa, protože do této doby jsme trénovali jen v civilním voze na veřejných komunikacích. Prostě punk, ale nějak se to člověk musí naučit, že jo. 😊

Seznamování probíhalo rychleji než rychle, a tak jsme řekli si, že bychom mohli začít tlačit hned od začátku. Vše klapalo, jak má, auto fungovalo a drželo. Jenže, po třetím průjezdu, když jsme se vraceli zpět do servisní zóny, tak opět začalo divně pískat turbo. Dosti podobně jako před svým prvním odchodem a následné destrukci na prvočinitele v předzávodním testu, když jsme nastavovali řídící jednotku. Pomalu a jistě jsme s Tomášem byli smíření, že v sobotní druhé etapě auto opět lehne a to úplně. Ale v servisu se zjistilo, že by turbo mělo být v pořádku a že nejspíš po velkém zahřátí profukuje výfukové těsnění na turbu a vydává zvuky. Ještě aby ne, protože při našem nasazeném tempu by díky rozpálení osvítilo půlku Prahy, a ještě by zbylo na Strahovský stadion.

V sobotu ráno, všichni plní energie, jsme opět všichni na značkách v servisní zóně a čekalo se na to, jestli turbo bude držet pohromadě nebo nás opustí navždy. Hned z rána se udělalo pěkné počasí a my zvolili správnou gumu. První průjezdy sobotních rychlostek byli víceméně zkušební a turbo kupodivu s námi drželo tempo. Když jsme s Tomášem koukli na výsledky po prvním průjezdech, tak jsme usoudili, že bychom to mohli zkusit a zabojovat o 4. místo absolutně. Kokpitem zazněla asi nejodhodlanější věta „Kdyby turbo bylo přidřený, tak už by lehlo! Odteď pojedeme kalup!“ a taky že jo. Postupně jsme se začali škrábat na 4. místo a začali být pár sekund za 3. místem. A před námi se otevřela další výzva!

A pak to přišlo, tak nějak samo. Posádka před námi obdržela penalizaci za pozdní příjezd do časové kontroly a my se ocitli na 3. místě absolutně. A protože vše fungovalo, jak má, dosažené časy byly parádní a průjezdy bez chyb, hned se jelo s čistší a klidnou hlavou. Na posledních dvou rychlostních zkouškách před cílem 2.etapy nás dělilo od 2.místa v absolutním hodnocení jen pár vteřin. Rozhodli jsme se to zkusit a risknou to! Jenže, při výjezdu z lesa v předposlední RZ začalo silně pršet a na suchých gumách bylo auto jako na ledě. Kdo by to čekal, že?! 😊 Navíc v takovém tempu. No nic.

Na poslední rychlostce se pak už jelo jen tempem pro úspěšné dokončení a udržení si 3. místa v absolutním pořadí Hořovické soutěže, protože jsme měli 51 sekund náskok před čtvrtým polským pilotem Koprowskim s Kadettem. Po menší krizi v retardéru jsme počítali s penalizací, která také následovala a stejnou si odnesl i náš polský soupeř, ale nějakým způsobem jsme doklouzali do cíle, přesto že intenzita deště se dále, víc a víc zvyšovala, stěrače nestíhaly a na silnici se usazovala celkem slušná porce vody. Teď už rozhodně období sucha musí skončit!

 

Je hotovo, je dobojováno. Při mé první ostré soutěži na místě spolujezdce, po boku Tomáše Uhera ve Fabii RS od A-Motor rally teamu, si odvážím z 19. Rallye Hořovice pohárek za 1. místo ve třídě A6 s náskokem přes 2 minuty na pěkně jedoucího Patrika Janečka s trojkovým Golfem v naftě. A to nejlepší, pohárek za 3. místo v absolutním hodnocení se ztrátou jen 23 vteřin na celkového vítěze soutěže s BMW E46 M3 Štěpána Zabloudila. I tak úspěšná může být naftová Fabie.