Rally Sudety 2017

21766574_1880002145345148_4400353933678205216_n
  1. 9. ráno jsme vyrazili směr Rally Sudety. Dalo by se říct, že téměř až do právě onoho dne nikdo nevěděl, jak vše vlastně bude. Dorazili jsme standardně do servisu jako první. Uklidila jsem náš domeček na kolečkách a čekalo se na mechaniky s octulí. Kluci přijeli k večeru, zajelo se pro něco dobrého a šli jsme si užívat společenskou atmosféru, na kterou se vždy těšíme.

V pátek ráno se vstalo celkem brzy. Administrativní přejímka byla naplánovaná od 7 hodin.  Převzali jsme itineráře, kde jsme také zjistili, že nám zkrátili RZ téměř o polovinu. Vyrazili jsme najíždět, nebylo kam spěchat. 11 km bylo najeto celkem rychle. Ale vždycky jsem si myslela, že když pravidla na Rally tak rozhodně pro všechny. Proto mě moc zaráželo potkávat posádky v protisměru RZ. Je fajn že se někdo omluví a přijede pozdě, i já jsem si musela vzít dovolenou v práci a přijet dřív. To potom žádná pravidla být nemusí, když se vždy najde výjimka. Co se RZ týká, nemohu říct. Nádherné RZ, technického rázu. Soutěž si vylepšila hodnocení, pro mě asi nejvíc dokonalou šotolinou.

Po najíždění jsme se nachystali na slavnostní start. Musím říct, že už mě ani nepřekvapilo naše uvedení na téměř bezchybné soutěži. Otřelá posádka Roman Vlas a Markéta „Konderová“ v naftové octávce bude k vidění na trati. Co na to říct.. :-)

Přišla sobota ráno, mlha, mlha a mlha. Už od samotného probuzení to pro mě byl nejhorší závod, na kterém jsem kdy jela. Pro ženu se probudit v místě kde je zajištěný jen jediný záchod ve stavu „jámy s hnojem“ ideál. Nevím, jestli mou velikou nechuť k soutěži způsobil můj zdravotní stav. Kdy jsem v horečkách s rýmičkou a v bolestech odjela celou Rally a nebo prostě jen nic nefungovalo?

1 RZ proběhla naprosto v pořádku, Roman zkoušel, jak na povrch který se jel, budou reagovat naše nové pneumatiky.  Hned 1 RZ byla bohužel pro některé naše kolegy a kamarády konečná L
Na 2RZ, když nepočítám arogantní slečnu v časovce, už jsme si to celkem s Octavií užívali. Po první etapě jsme se vraceli zpět do depa, kde na nás čekalo seskupení. Po servise se odjelo na druhou etapu, která pro nás také proběhla naprosto v pořádku. Po druhé etapě nás ten den poprvé zachránil Tomáš s Ondřejem, když nám hladovcům dovezli teplý oběd. Protože v servisu se téměř nebyla šance něčeho najíst.  

Po kraťoučkém servise jsme mohli vyrazit do 3. etapy. To pro nás znamenalo jet RZ v opačném směru. Mlha byla pořád větší, takže spousta jezdců ukázala, jak svého spolujezdce vlastně vnímá. Vyrazili jsme na 5. RZ chviličku jsme si postáli na startu kvůli havárii, ale brzo se jelo dál. Další a asi největší šok nás čekal na 6. RZ, když skoro u cíle se nám objevilo auto v protisměru na trati. Říkám si díky bohu za dostatečně přehledný úsek, že se dalo ještě něco dělat. V cíli jsem trochu v šoku „informovala“ křikem pořadatele à Kluci omlouvám se za zvýšený hlas, lekla jsem se 😀 :-). Změnu času, kdy jsme tam dost nechali, už jsme ale nevybojovali.

Přijeli jsme na další seskupení, kdy mi Roman říká, nedobíjíme. To pro nás vypadalo, že končíme. Náhradní alternátor nebyl. Naši mechanici zkusili oběhnout servis, jestli někdo náhradní nemá. Po zdárně rychlém neúspěchu i oni mysleli na náš konec v soutěži. Že bychom ale neměli dojet, se nezdálo Tomovi s Ondrou. Tomáš na internetu našel inzerát, že „Borec z Ústí prodává altík.“ Bez váhání nasedli s Ondrou do auta a jeli pro něj. Zůstávalo asi 15 minut do konce servisu. Když v tom kluci přijeli. Okamžitě začali alternátor měnit. Situace by se dala přirovnat k operačnímu sálu, kdy přivezli velmi vážně zraněného pacienta. Kluci pracovali s chirurgickou přesností a rychlostí. Můj odpočet času kluky znervózňoval ale najednou.. Můžete.. Vyrazili jsme k časovce, kde zbývalo necelých 30 vteřin do konce našeho času. Zvládli to! Jeli jsme dál.

Začalo silně pršet, vystresovaný časem ještě Roman na přejezdu měnil svíčky. A už stojíme na startu 7. RZ.. Už moc mokro a my stále pneumatiky na sucho. Víme, že je poslední. 8 RZ zrušena. Já už téměř nemohla dýchat, ale přijeli jsme do cíle. Naprosto jiná radost než na ostatních soutěžích. Dokázali jsme to! Slzy v očích, všechno jen díky klukům. Tomáši, Ondro .. ještě jednou velký dík! Bez vás by to nešlo!

Můj dík samozřejmě také patří Milánkovi a Mojmírovi, Romanovi, všem fotografům, fanouškům a hlavně kamarádům co nám drželi palce. Za soutěž bych poděkovala asi tak ze slušnosti a z úcty k lidem.

Přijeďte se podívat na další Rally Světlá, kde letos poprvé s Octavii pojede Tomáš Uher :-)

Těšíme se na Vás zase někdy příště.. :-)