Co si budem, Radouň půl na půl

Jak už vyplývá z nadpisu, tak jsme se celý tým A – Motor Rally Team, zúčastnili o čtvrtém červnovém víkendu prvního podniku mimo kalendář AČR. A změn bylo hodně. První a asi tou nejzásadnější změnou bylo přesedlání spolujezdců. Marký plánovaně usedla vedle Romana do Kita a já jsme zaujal místo po boku talentovaného Tomáše, ve Fabii. K týmu se připojila další závodnička v podobně Hondy Civic s Martinem a Mílou, který se opět přijel podívat, jak vypadá závodění v kvalitním týmu.

A už tradičně, pro mě soutěž začala středečním výletem do Moravské Metropole Brna. Tedy přesněji do Kunštátu, do vývojového centra A – Motor. Ano, stále máme akutní nedostatek mechaniků, kteří jsou schopni odtáhnout vlek se závodničkou. Brzy to dopracujeme na inzerát na Úřadu práce.

Co si budeme, poslední dobou jsme na Moravě víc než doma a cesta stává nudnější a nudnější. A podle všeho i časově a fyzicky náročnější. Středa ráno cesta do kanceláře s představou ideálního odjezdu ve 12:00 nejpozději. A co si opět budem, byla velmi optimistická až naivní představa. Takže je jedna hodina a já opouštím kancelář. A opět, co si budem, tentokrát jsem přípravě moc nedal, a tudíž mě čeká velmi rychlé balení, při kterém do tašky hážu i věci, o kterých vím, že potřeba určitě nebudou. Ale na mou obranu – nikdy nevíte. A také balím, hit letošního léta, senzaci všech slevových portálů, lehce a jednoduše nafouknutelný Lazy Bag! Co si budem, není to tak. Ale o tom potom.

Do toho klasická Romanova provokace, když už v pondělí píše, kdy dorazím. Já značně znepokojen, protože se snažím dojet vždy včas. Do toho pomalu jedoucí kamiony a další držitelé řidičských průkazů. Dále negativní hlášení o dopravní situaci na cestě, které v ten moment vymazalo Hradec Králové a Litomyšl z map všech navigací světa a další senzace, které se vám snaží „zpříjemnit“ cestu. V ten moment si už pohráváte s myšlenkou jízdy po D1, která je na tom ještě hůř. Optimismus mě opouští, nálada také a jediné co přichází je únava. No prostě paráda. No nic, Bolka – Poděbrady – Kolín – Havl. Brod – Žďár – Kunštát a jsem tam. Na Romana jsem přestal cestou reagovat a poslal jsme mu on-line polohu, aby se nenudil. Celý uřícený a s přetočeným tachometrem přijíždím v 18:00 do vývojového centra, kde obdržím informaci, že Marký stejně teprve bude končit v práci. Co si budem, prostě paráda. Pomalu zahajujeme přesun do Brna pro zbytek týmu. Já si čekání na odjezd zpříjemňuji kávou a domácí bábovkou od Marký. Co si budeme, hlad byl. Po podvečerní siestě vyrážíme zpět do Kunštátu, kde rychle přesedáme do připravených vozů a rozdělených posádek pro přesun do Okrouhlé Radouně. Co si budem, cesta byla dlouhá, ale s Milánkem rychle utekla. Jedu poladit ubytko, potom zpět do servisu a zpět na penzion.

Čtvrteční ráno ve znamení seznamovacích jízd a úplné pohody, protože čtveřice RZ k natrénování a dva dny na to, to je slušný časový rozpočet. Ještě, že jsem si přibalil koupací kraťasy. Seznamovací jízdy jsme s Tomem zvládli s prstem v nose a já nafukuji Lazy Bag. Není to sranda, ale asi na po desáté se to podaří. Patnáct minut si poležím a potom jedu hodit relax na penzion a tím pádem vynechám koupaní. Zítra bude také den a čas.


Co si budem, nebyl. Teda ten den a čas byl, ale počasí se pokazilo. Ze třicítek je deset stupňů a já místo plavek hledám ty nejteplejší kalhoty. Projíždíme v rámci seznamovaček znovu trojici RZ, na čtvrtou není forma. Procházíme technickou kontrolou a já se vydávám na odpolední relax na penzion. Beru Mílu Volína a jedem, protože startujeme až v 19:15 ze servisní zóny v Okrouhlé Radouni. Už se to blíží, oblékám se do sportovního. Co si budem, kdyby se mi chtělo, tak jak se mi nechce, tak by to bylo super. Absolvujeme startovní rampu v Nové Včelnici a vydáváme se vstříc první rychlostní zkoušce Pluhův Žďár.

Statujeme do rychlostní zkoušky, já chytám tempo a jedem. Jedeme pěkně, úžasně, fantasticky. Přijíždíme do pravého odbočení za gumu ve Studnici. Tomáš pěkně potahá za ruční, přidává plyn na výjezdu a nic. Něco je špatně, auto přestalo jet. Tedy ne úplně, ale spíš nejelo, než jelo. Pomalu dojíždíme do cíle rychlostní zkoušky s odhodláním, že závadu najdeme. Našli jsem a Tom se hned ujal opravy. Byla to upadlá hadice od cooleru, takže jedeme bez turba, protože když není tlak, tak není turbo. No pressure, no fun. Oprava se zdařila a přijíždíme na start RZ 2. Startujeme, ale zhruba po kilometru zase bez turba. Ještě, že je potom servis. Mezitím místo koukání vpřed sleduje průběh za námi, abychom nikoho nebrzdili a radši včas uhnuli stranou. Předjíždí nás Adam Wolf s Nikčou, pan Krestýn s paní a možná ještě další. Co si budem, opravdu to nejelo.


Konečně noční servis a druhá sekce, tentokrát v noci. Auto opraveno a vydáváme se směr Pluhův Žďár na druhý pokus. Startujeme! Jedna, druhá, třetí zatáčka a zase netlačí turbo. Nálada je na nule! No nic, tak zase oprava na přejezdu. Startujeme! Letíme, já se až začínám bát, ale jen do první kosy a potom zase nic. Opět si užíváme víkendové výletní tempo se strachem, že nevyjedeme kopec v Radouni. Nějakým záhadným tempem, kdy to tlačíme i očima, tak se daří. Co si budeme, fakt to nejede! Plánujeme další kroky, servis, oprava a ranní dodělávky. Přemýšlíme, co udělat s 11 minutou ztrátou, kterou jsme nabrali za páteční etapu a průběžným předposledním místem v absolutním hodnocení. Co si budem, máme nad čím přemýšlet. Na pokoj se dostávám kolem druhé ranní a usínám mezi dveřmi pokoje.

Sobota ráno, vstávání v osm. Tomu se říká vydatný spánek, to jsem si tedy dopřál! Jedeme s Mílou, v rámci šetření a vzájemného dohledu společně. Servis proběhl, turbo dává vědět, že je přítomno ve voze. Jedeme na první sobotní RZ Strmilov. Jedeme pěkně, úžasně, fantasticky. Parádní rukáv na kose, druhá také luxusní. Projíždíme vytažený retardér na konci obce a zase bez výkonu, těsně před koncem RZ. Ale ani tak nevzdáváme naše snažení a opravujeme i za cenu pozdního příjezdu do časové kontroly před RZ6. Oprava se zdařila, ale tentokrát se opravdu zdařila. Sice nás to stálo dvacet vteřin penalizace. Ale startujeme! A auto funguje! Okruh si užíváme, projíždíme ho nádherném tempu, s parádním časem. A my, plní odhodlání, tlačíme i s turbem, co se dá. Vyhráváme jednu RZ za druhou ve třídě. Tentokrát soupeře předjíždíme my. Spěcháme, chceme urvat, alespoň etapové vítězství. Zajíždíme vynikající časy. V absolutním pořadí se pohybujeme na osmém, sedmém a následně i šestém místě mezi čtyřkolkami. Jsme nejrychlejší dvoukolka. Prožijeme si sice několik drobných kriziček, ale jedeme si to svoje. Co si budem, začalo nás to bavit!


Ale bohužel, díky vyfasované penalizaci nám na etapové vítězství a Denise Nováka schází několik málo vteřin. Přesně 8,5s. Po takovém výkonu to zamrzí, ale „Das ist motorsport“.

Děkujeme všem. Děkujeme všem, kteří pomohli, kteří nás hlasitě podporovali, kteří nám fandili. Děkujeme všem a zároveň se omlouváme všem, které jsme v pátek zdrželi, i když jsme se snažili co nejdříve zmizet někam stranou. Děkujeme všem, kteří nás podpořili. Hlavně partneři a sponzoři týmu Drogerex, Bio bione, Signal Trans, Profiservis Liberec a výšivky Brno.
Co si budem, snad příště budeme mít více štěstí.